Řada lidí si určitě pamatuje monumentální retrospektivní výstavu Michala Singera Circus maximus, uspořádanou na přelomu roku 2009–2010 v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově, která ohromovala energií, znásobenou množstvím vystavených obrazů a nekonvenční instalací, navozující iluzi cirkusové arény. Expozice byla zaměřená výhradně na malbu. Výstava Circus minimus v Galerii Smečky má sice komornější charakter, ale větší rozmanitost. Zařazeny jsou malby, dokreslované grafiky, kresby a koláže. Představeny jsou i žhavé novinky.

Michalu Singerovi často stačí jen pár impulzů, které dokáže rozvinout v rozsáhlý cyklus. Koláže představují v jeho tvorbě zvláštní kapitolu, která trvala poměrně krátce, téměř všechny vznikly v rozmezí let 2004–2007. Výsledkem se stal obsáhlý soubor prací, v nichž se velmi výrazně projevuje spojení fantazie, spontánnosti a přesného řádu. Singerovy koláže mají specifickou podobu, realizuje dva typy – prořezávané papíry a mozaiky.
Prořezávané papíry znamenají vlastní technický objev, jsou vytvořeny prořezáváním barevných papírů a jejich vrstvením, vzniklé průřezy jsou podkládány dalšími plochami v odlišné barvě, čímž vzniká nezaměnitelný výraz minimalistického pojetí až po členité zobrazení s množstvím detailů. Vytvořil rovněž nový typ mozaiky, v němž uplatnil vlastní formální objevy. Základní stavební prvek zde tvoří drobný obdélník z papíru, který funguje podobně jako písemný znak ve větné skladbě. Singerův styl se neustále mění a stává se téměř neuchopitelným. Nedávno šokoval propojením plošné malby s křehkou gestickou kresbou. Nyní přechází k hladším lazurnějším malbám. Vrstvení navozuje dojem hloubky obrazu a jako by symbolizovalo pomyslnou cestu do krajních míst lidské mysli.    

Text: Vilma Hubáčková, kurátorka výstavy

In memoriam



Kde líže si řiť
a břicho kočka
s jednou bílou
a notně ztuhlou zadní
nohou (vytrčenou do mrazivé noci)

zemřel jsi
před pár dnama ty
bratře Míšo
a člene základní
lahovické party

není co dodat
ke všemu tomu
vlhku a sirobě
dálnicemi zválcované krajině
našeho bývalého štěstí

Stopy běžek



Na magistrále Jeruzalém - Kvilda zjistil malíř velikou novinku: podle skutečnosti se dá pracovat pouze, je-li dosyta osvětlená. Potvrzeno kresbou v prvním únorovém týdnu tohoto roku.

Světelné město

Po návratu z Izraele Michal Singer kamsi zmizel. Nebylo to z důvodu nutného klidu na malování nových obrazů. Odložil paletu, štětce i barvy a zapnul computer. Sotva se prsty dotkly klávesnice, začaly psát nový díl surreálné hry Dva lidé žijící ve Světelném městě…

Světelné město, Planeta opic
Kapitola II (část)

…'Zavíráme,' naznačuje Heléne, úřadující šéfka provozního týmu kadeřnic, klientům, zaměstnankyním a sama sobě. Někteří a některé odcházejí rovnou, zbytek posléze, až nakonec zůstává sama šéfová, výborně stavěná čtyřicátnice mocného poprsí, krásných, štíhlých a pevných nohou v minisukni a zrzavého ochlupení, které jen o fous vyvázlo z četných přelivů a kysličníkových zásahů. Zatímco se převléká vzadu v kanceláři, prozpěvuje si a domlouvá program na večer, noc a časné ráno, kontroluje dávku antikoncepce, maluje si rty, pudruje tvář, rovná prsa v korzetu, vyjíždí hromadný účet denních tržeb, ..... Když v tom vrzne mříž a lehce se pohnou pootevřené dveře, jimiž Heléne obvykle větrá přebytky par ze všech těch koupelí, masáží, depilací a frotýrovaného štěstí umně dokončených účesů.
Do předních místností se potichu vkrádá postava temných sklonů, podezřelých choutek a vražedných úmyslů. Zatímco se Heléne líčí před zrcadlem a prozpěvuje si, konstantně spokojená svojí vizáží, objeví se vedle ní zčistajasna potemnělá, nedbale zamaskovaná vrahova tvář.
Heléne: Uch!!!!!!!!!!!!!!!!
Hrůzný Bob: Klid, jen klid, paninko
Heléne: Kdo vám sem dovolil vejít? Co tady děláte? Okamžitě opusťte privátní půdu mého kadeřnictví. Tady poroučím a poslouchám jenom já...
Hrůzný Bob: To je věcí přístupu
Heléne: Existují jiné varianty?
Hrůzný Bob: Třeba ta moje
Heléne: Nezajímá mě, zavíráme, monsieur. Si vous voulez, čisté sklo do vašich Windows 011
Hrůzný Bob: ( Přechází po místnosti a rukama v rukavicích zálibně přejíždí opěradla židlí a křesel ) Myslím, že vás dneska zprovodím ze světa…

Kvilda, 30.1.2011

Pavel Brázda: Ještě toho musím tolik udělat!
Z rozhovoru pro TÝDEN.CZ, 21.01.2011



Na slávu a uznání si musel počkat víc než šedesát let. Jestli se o někom dá říct, že tvoří s vervou a se zápalem, pak je to malíř Pavel Brázda. V Galerii 5. patro probíhá jeho výstava Ještě není konec světa, na níž vystavuje svá nejznámější díla v konfrontaci s těmi nejnovějšími.

Je vás možné často potkat na vernisážích, výstavách. Jak na vás současné české umění působí?
Nijak beznadějně. Mám pocit, že docela živě pokračuje. Nejsem příznivcem myšlenky, že je klasické výtvarné umění překonané a nahradí jej úplně jiné techniky. I dnes vidím, že je tu řada zajímavých autorů.
Kdo vás v poslední době zaujal? Hodně se mluví třeba o Josefu Bolfovi...
Mám dojem, že z té zranitelnosti, kterou si prožil jako člověk se značným sklonem k depresím, si udělal určitou, až poněkud strojenou konvenci, doufám, že ne byznys. Ale třeba některé nové věci Michala Singera v suterénu vinárny U zlatého hada mi připadají až magické a překvapující, formálně i technicky zajímavá byla také nedávná výstava živých a dobře namalovaných obrazů Romana Trabury v Dolmenu. V obou případech v podstatě klasická malba. Tím nechci říct, že by mi všechno ostatní než malba bylo protivné. Třeba Krištof Kintera je pozoruhodný, jeho figurka Revoluce, kterou představuje malý chlapec, který mlátí hlavou do zdi, je nezapomenutelná.

Autor: Marie Frajtová, foto: Robert Sedmík

Izrael, Jeruzalém



O vánočních svátcích navštívil Michal Singer Izrael. Z původně odpočinkové cesty se postupně vyvinul ryze pracovní pobyt, zejména ve městě Jeruzalém. Zde navázal na své skicáky ze Šumavy, Paříže, Vídně nebo Indie. Vyskytoval se spíše v arabské části města, kde svými kresbami levitoval kolem osy - ulice Salah-e-Din. Na ukázce je zobrazeno tržiště s hradbami Starého Města v pozadí...

Kalendář 2011

Ukázka viz příloha níže.

Michal Singer pro vás připravil ve spolupráci s vinárnou a restaurací Zlatý had originální kalendář pro rok 2011.

Odpověď na dopis

…že mě srovnáváte, resp. můj obraz s dílem E.Muncha, je pro mě samozřejmě veliká pocta, které se ovšem necítím hoden. Niméně na kompozici je něco skutečně značně podobného. Obě postavy - hlavy a půltorza nacpané do pravého dolníh rohu, do sebe schoulené a zavinuté a volný výhled kamsi v levých polovinách obrazů. Cha, máte dobré oko! V těch letech jsem ale obrazů namlátil tolik, že si jen ztěží pamatuji nějaké jednotlivosti. Žil jsem dost šíleným způsobem života. Dvacet hodin denně jen a jen malbou v jednom polovybydleném domě na periferii, spotřebovával tuny olejových barev, které v mocných pastách sázel na plátna značných rozměrů. Barvy v tom mém temném a vlhkém, naštěstí značně prostorném ateliéru - bývalém krámu neschly a neschly, a tak se dospával po non-stopech apod. Kdo z návštěvníků ke mně kráčel tou dlouhou ulicí, příznačně a přízračně zakončenou vysokým a travnatým náspem tratě u překladového nádraží, po níž čas od času přejel drážní tahač věčně šíbující lokomotivy, ucítil už vůni barev, ředidel, médií a především věčně všudypřítomného ducha terpentýnu, zdaleka a mnoho bloků dopředu. Našli se ale i tací, kteří prohlašovali, že zejména v létě cítili závan puchu (či vůně? Jak pro koho?) z mého ateliéru až na náměstí bratří Synků či na zahradě pizzerie Baretta, přiléhající až ke křižovatce Bělehradské a Otakarovy ulice.
Pamatuju se také, že pastózností mých nánosů bývalo dost pohrdáno a navíc ještě obrazy po léta dosýchaly a smrděly v bytech, takže mě kdekteří jejich majitelé doháněli a obviňovali z možného přiotrávení, zejména jejich domácích mazlíčů a nebo dětí. Věčnou ironií osudu potom zůstává, že se v současnosti nejenom lidé, ale především aukční síně shánějí především po těchto vrstevnatě napatlaných obrazech a jiný způsob mojí malby se jim dosud jeví podezřelým.
Omlouvám se tedy, že k obrazu samotnému už vám mnoho konkrétnějšího neřeknu. Myslím jenom, že patří k těm několika malbám z úplného vrcholu, resp. počátku konce tohoto období. Když jsem jej maloval, nebyl jsem ani víc a ani méně zoufalý, přiotrávený, vyčerpaný a trpící pocitem marnosti svého veškerého snažení než obvykle. Název zajisté souvisí s báječnou novodobou pohádkou Čaroděj ze země Oz, v níž malou Dorotku unese orkán i s domem do dalekých zemí z šedivé, pusté a pouštní reality Kansasu, od uprášených pěstounů, tetičky a strýčka, jejich skrovného pozemku, na němž po léta vláčejí své hřbety, hrbící se víc a víc těžkou, jednotvárnou prací, ale také stárnutím, způsobem života apod. Hrdince je v dalekých oblastech souzeno poznat lecjaké tajemné a kouzelné postavy, zlé i dobré čarodějky, létající opice, jakož i soudruhy, s nimiž se trmácí světem plným nástrah a úkladů - zbabělého lva, plechového a stále rezivějícího drvoštěpa a také hastroše s hlavou plnou slámy. Jak to tak v podobných příbězích bývá, tou nejkouzelnější a nejkýženější zemí se nakonec jeví právě nejprachobyčejnější realita dětství, kam se dívenka touží úpěnlivě vrátit. K tomu ale musí spolu se svojí družinou přemoci samotného Oze, nejmocnějšího čaroděje v celém kraji. Nakonec se ukáže, že je malinkatým a ustrašeným človíčkem, přebývajícím v hrozivé a děsnahánející obří masce. Copak asi strašné monstrum může ukrývat jiného než naše staré a dobré, ustrnulé a zdánlivě jednou a provždy ustanovené vlastní já?
Až teď mi dochází, že sám jsem na tom byl (a možná ještě jsem) úplně stejně. Ve všech těch otřesech a neustálém riziku volné nohy a volné tvorby, jakožto úplné zpovědi o vlastní skutečnosti a postavení, ocitl jsem se někde tam, kam orkán zanesl i malou Dorotku. A stejně jako ona, toužím se svojí tvorbou asi kamsi vrátit, k jakési úplnosti a celosti sebe sama. Přijmeme-li spolu s Platónem hledisko, že veškerá moudrost je vlastně jenom rozpomínání na cosi rajsky prvotního, přirozeného a nikdy vlastně nerozděleného...
Michal Singer, listopad 2010
Z dopisu Líďě Bařinové, která si pro svoji seminární práci na téma Je to v obraze vybrala obraz E.Muncha Žárlivost a malbu M.Singera Back to Kansas.

Ohlas na výstavu komiksu Angelika a vozíčkář

Výstava komiksu Angelika a vozíčkář v galerii 1. Podzemního antikvariátu vzbudila pozornost, návštěvníky nenechala v klidu, reakce se však lišily:

...Viděla jsem ten komiks a poprvé ti musím říct, že tohle se mi teda nelíbilo. Jak ve všech těch barvách a kombinacích vidím pestrost všeho, tak komiks mi přišel neuvěřitelně černobílej obsahově. Prostě tenhle směr mě nebere a jsem moc ráda, že maluješ barvama a vyprávíš ty příběhy v úplně jiné rovině než tak, jak v tom komiksu, pro mě popisně. Protože třeba ta mozaika, tak z tý jsem šla do kolen, stejně, jak z těch barevných obrazů, to mě bere…
Barbora Hapalová (sochařka)

…Comics mi taky zpočátku připadal příliš černobílý formálně i obsahově. Jenže s přibývajícími kresbami se změnil. Navíc ani nejde o comics, ale monumentální sérii komorních kreseb. Tím, jak se postupně měnily a probarvovaly, získaly charakter vzácného iluminovaného rukopisu, který má mnoho rovin tematických i výrazových. Základní je sice rovina temných pudů a původních instinktů, perverzní scény však fungují jako součást 'divadla světa'. V celém comicsu se neustále prolíná realita a sen, minulost a přítomnost, sféra pozemská s vesmírnou, projevuje se osobní filozofie, paměť, vize, imaginace. Popisný není vůbec, naopak příběh je vyprávěn asociativně, metaforicky, groteskně, obsahuje spoustu symbolů, občas nemilosrdný černý humor, ironii a sebeironii i určitou melancholii...
Vilma Hubáčková (teoretička umění)

…Mně osobně je ten komiks skoro nejmilejší. Sice se může někomu jevit jako prasečinka atp., pro mě má však rysy něčeho, po čem jsem vždycky toužil a snil: A sice iluminovaných rukopisů a manuskriptů. Celé  to taky za mě řídila úplně jiná práce, nežli je ta vědomá. Nějaká, řekl bych jiná inteligence spíš snové či mytické podstaty…
Michal Singer

Zpráva o novém obrazu Michala Singera - Virtuoz

V činžáku na Praze 5 kousek od Vltavy se děje něco záhadného. Dům z přelomu 19. a 20. století vypadá zdánlivě pohodlně a důstojně, ale ukrývá v sobě cosi tajemného a neobvyklého. Nedávno se sem přistěhoval neznámý cizinec. Říká se o něm, že je VIRTUOZ. Přestože často odchází, zůstává v bytě neustále - nechává tady svůj obraz. Vyjádřit současně přítomnost i nepřítomnost vyžaduje trénink, zvláštní konstalaci sil a speciální schopnosti – umět tvořit a zobrazovat. Nový obyvatel Vodní ulice nešetřil velikostí plátna, barvou ani rozmáchlým gestem a vytvořil monumentální autoportrét, z něhož čiší temný chlad, i když se topí v kamnech. Každý virtuoz je trochu komediant a iluzionista. Tajemný si pohrál s představivostí, na obličej nasadil masku, napůl člověka a napůl smrtky, tvář ještě drží pohromadě, kůže je napjatá, oči už prázdné, z nosu zbyl otvor. Ale to není všechno. V ruce virtuozně svírá lebku. Proč jsou ústa vyzývavě nalíčená červenou rtěnkou a figura nastrojená do dekadentního saka ze zeleného sametu s rudým karafiátem v klopě? Něco mi říká, že bytost má stejné choutky jako vodník (lákat živé a vládnout světu mrtvých)...

Podle skutečnosti zapsala Carol

Angelika s vozíčkářem na KomiksFestu

Kdo si chce prohlédnout netradiční komiks M. Singera, vyprávějící fantastický příběh s nezvyklou dvojicí hlavních aktérů - nymfomankou Angelikou a jejím partnerem vozíčkářem, má možnost na výstavě v galerii 1. Podzemního antikvariátu (Hybernská 22, Praha 1). Výstava probíhá v rámci 5. ročníku KomiksFestu a je k vidění do 12.11.2010.

30 rozhovorů o životě a umění

Právě vyšla kniha R. Wagnera Neočekávané náhody (vyd. nakladatelství Lidové noviny), která obsahuje rozhovory s 30 předními českými výtvarníky. Na spoustu zvídavých otázek zábavně odpovídá Michal Singer. Součást knihy tvoří portréty dotazovaných autorů, které originálně nafotila G. Fárová.

Návštěva v ateliéru Michala Singera
Článek v Časopisu Sanquis, číslo 82, říjen 2010

V časopise Sanquis vyšel rozhovor s malířem a výtvarníkem Michalem Singerem, který poutavě pojednává o jeho tvorbě a zákulisí umělcova života. Rozhovor se uskutečnil ve vinárně a restauraci Zlatý had, kde si můžete na vlastní oči prohlédnout některá jeho díla a zároveň se příjemně občerstvit. Michal Singer vyzdobil sklepní prostory a suterén této vinárny svými jeskynními malbami. Vytvořil zde tzv. 'Jeskyni velkého třesku' na níž se míhají elementární částice, kosmická tělesa, ženy, démoni, mimozemšťani i sám autor. Můj ateliér je teď cirkus na kolečkách. Maluju všude a nikde, podle příležitosti a chuti. Sděluje Michal Singer. Článek je doprovázen ukázkami děl a obrazů.

Text: Eva Bobůrková, foto: Ondřej Petrlík

Diskuze Lidových novin na téma probíhající výstavy Dekadence Now

Tuto diskuzi moderoval Jiří Peňás (redaktor LN) a jako diskutujcí se účastnili:
Jiří David (1956), umělec
Martin C. Putna (1968), literární historik a kritik, Fakulta humanitních studií UK
Karel Císař (1972), odborný asistent na katedře dějin umění a estetiky, Filozofická fakulta UK
Marek Pokorný (1963), ředitel Moravské galerie v Brně
Lenka Lindaurová (1960), výtvarná kritička a kurátorka, výkonná ředitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého
Michal Singer (1959), malíř a grafik

Výběr z diskuze:

Rudolfinská část výstava Dacadence Now! se jmenuje „Za hranicí krajnosti'. Vy jste jí právě viděli. Připadala vám krajní, extrémní? Co to vůbec dneska je, taková krajnost?
Michal Singer: Pro mě je to docela dobré barové umění. Když visí nad barem takovéhle obrázky, jak si lížou ptáky, je to příjemné. Ale v těchto prostorách to beru jako politikum, a v tu chvíli se začínám ohrazovat.

Jiří David: Ale proč chodit zprava doleva, proč ne zleva doprava? Proč nezačít Smrtí? Já nevidím důvod to číst takhle lineárně.
Michal Singer: Jojo, ta výstava není úplně stejnorodá. V prostředním sále je vlastně docela krásná ikona Ježíše.Já jsem šel na tu výstavu předem nasraný, ale říkal jsem si pak místy - vlastně docela hezký. Otázka je, jestli by si ty věci člověk chtěl pověsit doma.
Jiří David: A co si pověsíš doma, to je trvalá hodnota? To je asi dost individuální. Karel Císař určitě nemá doma ani jeden obraz.
Karel Císař: Nemám.
Michal Singer: A já mám. Jak člověk stárne...

Vernisáž pod názvem MOŽNOSTI DIALOGU
Banco Popolare Česká republika a.s., Senovážné náměstí 7/1465, Praha (zahájení 21.9.)

Výtvarník a malíř Michal Singer společně se sochařkou Barborou Hapalovou konfrontují práce ve 3D se 2D. Výsledkem je lineární výstava, která je něco mezi prostorem a zvukem. Sochy se na ní obarvují a práce Michala Singera, prořezávané papíry ve 2d nabírají trojdimenzionální prostor. Tak se děje na poměrně komorním prostoru na Senovážném náměstí...

Bláznivý dvojník se štětcem a paletou
Výběr z rozhovoru s Jiřím Peňásem v Lidových novinách (3.9.2010)

Michal Singer vystavil na konci léta své nejnovější obrazy v pražské Galerii Dolmen. Výstava se jmenovala Koupání v kopačkách.

LN: Co to je za název? Má to nějaký hlubší smysl?
M.S. Je docela možné, že se tam může pod povrchem vlastně obyčejné anekdoty něco ukázat. Ta sama zní: posedávám si tak tohle léto často na jezu, koupu se, sluním, ale hlavně si drbu hlavu, že bych zase jednou mohl namalovat nějaké to koupání? Protože jej však považuju
za velké téma, které ztvárňují po věky malíři značně významní, cítím, že to nemůžu jen tak odbýt. Rozumíte, jako že ne jen tak napatlat nějakou tu vodu, ženské zadky, trochu skal, lesa. No, a jak tak koukám už hezkou řádku dní, najednou úplně ustrnu a zkoprním, rozpláču se a rozesměju. Co to nevidím? Do vody si to hasí břichatý chlápek s nohama ve špuntech. Hned mi bylo jasné, že je to tady. Můj způsob jak se přiblížit tématu velmistrů. Jako malí jsme se cachtali v kopačkách. Hrál se fotbal, pak šup rovnou do vody a zase zpátky na trávník. Teda spíš na škváru. Neřešilo se. Ty chlápkovy kopačky mi asi nějak „nakoply“ dětství. Kamarády,
prázdniny u řeky, v přírodě. Letos se mi něco z té slasti vrátilo. Noví kamarádi, vynikající herci a inteligentní kluci – Honza Seidl, Jirka Šafránek. Pořád jsme byli spolu, na jezu i všemožně jinde…No ale nabízí se ještě jiný význam, že? Dostat anebo dát někomu kopačky.
A pak se v tom hezky koupat. Řeka je na obrazech černá, výhružná...



LN Mám pocit, že vaše malování, to je dosti fyzická záležitost. Mohl byste popsat, co u toho provádíte? Zpotíte se u toho?
M.S. Já se poslední dobou málo potím, přece hubnu. Že by tím malováním?

LN A mám také pocit, že malujete, tak jak žijete. Dovedete si představit, že byste přestal?
M.S. Ale ano, celkem i dovedu. Ale to by byla naprosto jiná kapitola. Zůstaňme raději u téhle a při zemi. Tak předně malovat je opravdu značná fyzická námaha. Zvlášť při těch formátech, které jsem si ukousl. Naštěstí se mi děje něco podobného, o čem hovoří i Picasso. Daří se mi svoje tělo nechat před dveřmi ateliéru. Když se to pořádně rozjede, skoro nic necítím. Mohu stát celé hodiny na štaflích s hlavou těsně u stropu, jak jsem zase provozoval tohle léto při nějaké veřejné výzdobě, a necítím fakt skoro nic. Tedy v případě, že to pěkně odsejpá. Ovšem pokud by se to nějak zadrhlo, jejda, to bych hekal, sípal, hroutil se a posedával. Klepal se a třásl. Celičký zezelenal. Tak tomu bývalo dřív, v dobách, kdy obrazy nešly vůbec tak, jak bych si přál anebo nějak uměl rozeznat, jaké že je moje přání. Od těch dob se ale hrozně změnilo. Nalezl jsem svůj zdroj, věčný, ozdravný a očistný pramen, který nevyvěrá v tomto a možná ani na onom světě. Je to hrozně divné, protože se tomu skoro nedá porozumět. Ale chápal to třeba Arthur Rimbaud, když říkal: já jsem někdo jiný. Já zas cítím, že když maluju, dosazuju místo sebe před štafle svého dvojníka. Je to kapku golem, trochu zhýralec, z druhé strany citlivka, cizinec na tomto světě. Když skončím, když myju štětce, on už se vytrácí. Nelíbí se mu totiž tahle práce. Tak ji zkrátka hází na mě. Ale jemu se nelíbí vlastně vůbec nic. Telefonování, domluva schůzek, luxování… Hrůza hrůzoucí, soužití s tímhle chlápkem…

Výstava Koupání v kopačkách
Galerie Dolmen, Opatovická 18, Praha 1 (2.9. - 21.9.2010)

Průřez tvorbou za posledních 10 let. Hlavním tématem je velkoformátový autoportrét Michal Singer v kopačkách na jezu v Dobřichovicích.



Jeskyně Velkého třesku

Monumentální nástěnná malba v suterénu vinárny Zlatý had (Plaská 4, Praha 5 Malá Strana, www.zlatyhad.cz)

Do Knihy přítomnosti, na které bude Michal Singer pracovat až do prosince roku 2012, přibyla další  významná novinka - monumentální nástěnná malba Jeskyně Velkého třesku. Každý, kdo vejde do suterénních prostor vinárny, bude překvapen kontrastem mezi kultivovaným, příjemně noblesním prvorepublikovým interiérem a výbušně zářivou živelností Singerovy jeskyně. Přestože se styly obou prostředí liší, zajímavě se doplňují. Malba je zářivá, groteskně humorná a přitom tajemná. Odehrává se na ní  drama  právě vznikajícího vesmíru, který se začal rozpínat a dostává konkrétní tvar. Prolínají se zde  realita s fantazií, sféra pozemská s vesmírnou a různé časové roviny. Na jednotném, temně modrém pozadí současně levitují pestrobarevné elementární částice, fantazijní útvary, pozemské tvary i konkrétní postavy – atomy, kosmická tělesa, kypré ženy, démoni, mimozemšťani i  samotný autor. Nespoutané, asociativní, přímočaré a fantazijní pojetí je založeno na podobném principu jako umění původních obyvatel Země, přírodních národů, starověkých civilizací nebo indiánských kultur. Tentokrát se do popředí  dostává také  vnitřní souvislost  s osobností Josefa Váchala. Po 90 letech, v modernější, živelnější  a syrovější podobě,  znovu ožívá styl jeho nástěnných maleb známých z Portmonea v Litomyšli. Praha tak získává unikátní novodobou interiérovou malbu, která dokáže ohromit stejnou silou jako Váchalovy kompozice v Portmoneu, ale také  pravěké jeskynní malby v různých částech světa.

Text: Vilma Hubáčková



Slzy Tehuacánu, barevná litografie s kresbou

Vydáno v nákladu 16 ks, každý list je autorem signován  a datován, rozměry 70 x 100 cm, vytištěno v roce 2010 v litografické dílně Jiřího Lípy.

Na černém podkladu byla použita 6 x válcovaná červená barva, doplněná stříbrnou a zlatou, čímž tisk získal zářivě kovový lesk. Grafická část je doplněná originální kresbou speciálními stálobarevnými fixy v emailových barvách.
Každý list představuje unikát, který má výjimečnou působivost. Tematicky odkazuje k  původní kultuře  předkolumbovských civilizací, má souvislost s   tajuplnou  mytologií Mayů, Aztéků a  Inků.  Michal Singer vytvořil  vlastní osobitý ekvivalent tohoto zvláštního magického  světa,  k němuž přistupuje s groteskní  nadsázkou a  v němž dokáže spojit  nostalgický pohled  s vizemi  apokalyptických rozměrů. Jeho figurálně fantaskní kompozice obsahuje zvláštní efekt, prolínání dvou rovin – robustnější grafické části s asociativní  filigránsky jemnou  kresbou. Výrazný, kompozičně členitý obraz rozvíjí řetěz představ na téma neustálého koloběhu přírodních sil. Mezi obrazové pasáže jsou někdy vloženy krátké  texty nebo   písmové znaky, které přinášejí osobité vzkazy a  připomínají moderní hieroglyfy.



Výstup krabů 1,  barevná litografie, 5 barevných  variant, bílý nebo šedý papír

Každá varianta má jiný náklad od 100 po 10 ks, některé listy jsou doplněny originální kresbou, čímž získávají charakter unikátu,  každý list je autorem signován a datován, rozměry 60 x 80 cm, vytištěno v roce 2010 v litografické dílně Jiřího Lípy.

Podklad tvoří bílý nebo šedý papír, na všech listech byla použita kombinace černé kresby a stříbřité barvy, základní barevnost doplňuje  pastelově růžová a  bledě modrá.  

Litografie zaujme grafickým pojetím založeným na výrazných liniích a barevných kontrastech. Michal Singer zde originálně propojil styl moderního komiksu, tradičního japonského dřevořezu s fantaskní symbolikou podobného účinku, známého z obrazů  nizozemského renesančního mistra H.Bosche. Přestože má složitou dokonale  promyšlenou kompozici,  působí lehce, živě a zábavně. Spojuje dvě odlišná prostředí -  temný nikde nekončící oceán, symbol univerza a břeh, představující místo pozemských vášní a rozkoší.  Hlavním aktérem je obří fantaskní krab, který v podobě  apokalyptického  zjevení vystupuje z vody  a  v  ústech  drtí bezvládný ženský akt. Symbolickou spojnici mezi  nebem a zemí tvoří  chůdy, na kterých stojí mužská postava směřující ke slunci. Není obyčejné,  vypadá jako ozubené kolo hodinového strojku, který nezadržitelně vyměřuje čas.

Výstup krabů 1 je  prvním listem  z připravovaného alba Apokalypsa 2012, které bude postupně vznikat a stane se součástí  Knihy přítomnosti. Jde o velký projekt, jehož výsledkem bude  svérázný umělecký záznam časového úseku, končícího  magickým datem 21.12.2012. O nových uměleckých dílech budeme soustavně informovat.



Připravuje se

Knižní vydání comicsu  Angelika a Vozíčkář, vydává Zlatý had, odborná spolupráce Dr. Vilma Hubáčková
Publikace bude  představovat výběr z rozsáhlé série působivých snově erotických  kreseb Michala Singera, které zatím bavily lidi pouze  ve své původní sešitové podobě. Součástí 1.vydání bude 500 exkluzivních signovaných výtisků, doplněných grafikou, na které  autor v současné době pracuje v litografické dílně Jiřího Lípy .

Prezentace nových obrazů
VK Slavia, Praha 5, 7.4.2010

Prezentace nejnovější tvorby  uspořádaná pro  přátele a  příznivce Singerova malířského umění.  Poprvé zde byla předvedena unikátní série tzv. hibernovaných obrazů,  které  znamenají  úplnou novinku ve světě výtvarného umění,  kolekce malovaných lahví a lustrů. Exponáty jsou prodejné (bližší informace: info@zlatyhad.cz nebo m.singer@email.cz)
Na akci byly také promítnuty  ukázky z nového comicsu Angelika a Vozíčkář.

Svlečený Descartes
Výstavní síň Chrudim v Divadle Karla Pippicha (14.6. – 11.7.2010)

Autorská výstava M. Singera, představující výběr z malířské tvorby z let 2005 - 2010. K vidění jsou expresivně pastózní malby i ukázky z nejnovější série hibernovaných obrazů.

Kresby, malby, koláže
Brusel, Pražský dům (9.2. – 9.4.2010)

Komornější,  reprezentativní výstava představující výhradně práce  na papíře  - kresby, kvaše, prořezávané papíry, kolážové mozaiky a grafiku.

Circus maximus
Český Krumlov, Egon Schiele Art Centrum (7.11.2009 – 4.4.2010)

Životně důležitá výstava, pojatá jako rozsáhlá retrospektiva, uspořádaná k 50. narozeninám M.Singera. Byla zaměřená na hlavní oblast jeho tvorby – malbu. Představila 90 převážně velkoformátových  obrazů, vytvořených od poloviny 90. let do roku 2009, z nichž některé nebyly doposud vystaveny.
U příležitosti výstavy vzniklo grafické album Krumlovský běženec, které získalo ocenění v prestižní soutěži Grafika roku. V krumlovských ateliérech  realizoval M.Singer originální moderní Krumlovskou madonu, která je umístěná na fasádě Schiele Centra až do  28.10.2010.

kalendar-2011-ukazka.pdf